zpět na referáty   zpět na zeměpis   zpět na život školy

mecko

 

Obyvatelstvo

Počet obyvatel  82 459 178 (2005). Velkou část tvoří cizinci (resp. přistěhovalci), podle údajů Statistického úřadu z května 2006 tvoří největší skupinu migranti z Turecka (1 737 000), dále následují migranti z Itálie (535 000), Polska (362 000), Srbska a Černé Hory (317 000), Řecka (304 000), Chorvatska (228 000), Ruska (188 000) atd.; celkově žije v Německu 15,3 milionu přistěhovalců z jiných zemí, přičemž 7,3 milionu tvoří cizinci, 8 milionů pak již dostalo německé občanství. Procentuálně tvoří migranti značnou část obyvatel - 18,6 procent.

 

Něco o Německu

- Spolková republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána „Spolková republika Německa, SRN“, „Německá spolková republika, NSR“, západní Německo) je federace 16 spolkových zemí ležící ve střední Evropě.

- Německo hraničí s Nizozemskem (577 km), Belgií (167 km) a Lucemburskem (138 km) na západě, s Francií (451 km) na jihozápadě, se Švýcarskem (334 km) a Rakouskem (784 km) na jihu, s Českem (810 km) a Polskem (456 km) na východě a s Dánskem (68 km) na severu.

- Ze severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu moři. Celková délka pobřeží je 2389 km.

Německo je členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).

 

Dějiny Německa

     Po 2. světové válce bylo Německo rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské. Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností uskutečňovala ve své okupační zóně (a sektoru) vlastní představy, jak naložit s poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod správu Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně sovětské, urychlil vznik dvou německých států – Spolkové republiky Německo a Německé demokratické republiky. Dne 23. května 1949 vyhlásil v západních okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer Základní zákon (Grundgesetz), který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.

Německá demokratická republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října 1949 a do roku 1960 byl jejím prezidentem Wilhelm Pieck.

   Spolková republika Německo směřovala svou zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského systému. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie. Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a vyplývaly z Pařížské smlouvy (23. října 1954), byly zrušeny až 3. října 1990.

Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství probíhaly v průběhu padesátých let velice úspěšně. V roce 1961 byla postavena Berlínská zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.

      Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly vztahy se zeměmi východního bloku, s Československem 11. května 1973 Pražskou smlouvou. Oba německé státy byly v roce 1973 přijaty do OSN a v roce 1974 spolu navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky “glasnosti” byl odstartován proces rozpadu východního bloku – a německo-německého sjednocení.

Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové, hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne 3. října 1990 přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny 12. září 1990 v Moskvě na konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.

    Hospodářská obnova pěti nových spolkových zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU.

Zahraničněpolitickou prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace, spolupráce s mezinárodními organizacemi (včetně nasazení Bundeswehru při mírových misích) a snaha o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.

    Mimo vnitropolitických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.

 

Přírodní podmínky

 

* Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster −3,54 m n. m.

* Nejvýše položené místo: Zugspitze 2962 m n. m.

Německo se člení na tři hlavní přírodní oblasti:

 

* Severoněmecká nížina – její povrch je ovlivněn dřivějším zaledněním, proto jsou tu četné morény vytvářející suché písčité kopce porostlé vřesovišti (např. Lüneburské vřesoviště jižně od Hamburku), které se střídají s močálovitými rašeliništi v prohlubních. Severovýchodní část zabírá Meklenburská jezerní plošina s více než 600 jezery, z nichž největší je Müritz.

* Středoněmecká vysočina – je tvořena řadou dílčích pohoří jejichž průměrné výšky jsou 500–1000 m n. m., nejvyšší z nich je Schwarzwald (Feldberg 1493 m), ve kterém pramení Dunaj. Dalšími pohořími Středoněměcké vysočiny jsou Harz, Rothaar, Eifel, Rhön, Fränkische Alb, Schwäbische Alb. Na západě proráží pásma varisko krušnohorského směru v těsném a hlubokém údolí Rýn. U českých hranic navazuje na Středoněmeckou vysočinu svým západním okrajem Česká vysočina – Erzgebirge (Krušné hory), Fichtelgebirge (Smrčiny), Oberpfälzer Wald (Český les), Bayerischer Wald (Šumava)

* Alpy – v úzkém pruhu na jihu zasahují do Německa Severní vápencové Alpy. Na hranicích s Rakouskem se nachází německá nejvyšší hora Zugspitze.