Ukrajina
Oficiální
název: Ukrajina
Úřední jazyk: Ukrajinština
Hlavní město: Kyjev
Největší
město: Kyjev
Prezident: Viktor Juščenko
Sousední
státy: Slovensko, Maďarsko,
Polsko, Bělorusko, Rusko, Moldavsko, Rumunsko
Forma státu: Republika
Počet obyvatel
(k roku 2005): více než 47 milionů
Rozloha: 603 700 km2
Náboženství: Převážně pravoslavné a
řeckokatolické
Měna: hřivna
Ukrajina je země ležící ve východní Evropě; na východě hraničí s
Ruskem, na jihozápadě s Moldavskem, Rumunskem, na západě s Maďarskem,
Slovenskem a Polskem, na severu s Běloruskem. Jižní hranice je tvořena Černým a
Azovským mořem. Ukrajinská republika získala nezávislost roku 1991 po rozpadu
Sovětského svazu. Hlavní město je Kyjev. Poloostrov Krym tvoří v rámci Ukrajiny
autonomní republiku. Na rozdíl od „proevropské“ západní části je východ a v
menší míře i jih kulturně a politicky orientován spíše na Rusko. Ukrajina je
zakládajícím členem Společenství nezávislých států
Kultura
Ukrajinská
kultura vyrůstá z křesťanských tradic, především z pravoslaví, ale také z
řeckého katolictví. Z dob Kyjevské Rusi společné kořeny s běloruskou a ruskou
kulturou; ruský vliv je v ukrajinské kultuře trvale a silně přítomný. Významný
je také přínos někdejší početné židovské menšiny (na Ukrajině se mj. zrodilo
chasidské hnutí) a muslimů zejména na Krymu. V době polské nadvlády na
pravobřežní Ukrajině se hojně prosazovaly polské vlivy, které jsou patrny např.
v ukrajinské slovní zásobě.
V 19. století byla ukrajinská kultura a ukrajinština utlačována ze strany
carského Ruska, jehož zájmem bylo celé území rusifikovat. Přesto se
ukrajinskému národnímu obrození podařilo etablovat spisovnou ukrajinštinu
(průkopnickým dílem byla Aeneida Ivana Kotljarevského a o něco později také
básně Tarase Ševčenka, jehož sochu dnes najdeme v téměř každém ukrajinském
městě); poté, co byl v ruské části vydán dokonce zákaz používání ukrajinštiny,
přesunuly se emancipační snahy ukrajinských spisovatelů a politiků do liberálnější
habsburské části země – Haliče a Bukoviny. Ani 20. století nepřineslo
ukrajinské kultuře příznivé prostředí, neboť rusifikace probíhala i v éře SSSR
(do roku 1991). Proto jsou národní otázky v současném ukrajinském umění stále
živé. Mezi současné autory, jejichž díla jsou hojně překládána, patří např.
Oksana Zabužko či Jurij Andruchovyč.
I.
světová válka a snaha o nezávislost
V době konce první světové
války a v průběhu ruské občanské války bylo na části ukrajinského území
sestaveno několik ukrajinských vlád. První ukrajinská republika (UNR)
existovala v letech 1917–1919 a zanikla hlavně kvůli vměšování se ruských
bolševiků. Prvním ukrajinským prezidentem byl historik, literát a filosof Mychajlo Hruševskyj. V boji o
národní samostatnost byli Ukrajinci poraženi: západní Ukrajina se v letech
1920–1921 stala součástí Polska a v roce 1922 vznikla Ukrajinská SSR jako
satelitní, loutkový stát SSSR s hlavním městem ve východoukrajinském
Charkově. Roku 1927 se ve Vídni uskutečnila konference Ukrajinců, kteří
emigrovali z vlasti. Tito založili Organizaci ukrajinských nacionalistů (OUN),
jež významně zasahovala do dalšího osudu Ukrajiny.
Vodstvo
Celková délka říční sítě
je okolo
Největší ukrajinská jezera
jsou Budžaku v údolích Dunaje (Jalpuh,
Kahul). Větší jezera a limany
se rozkládají na pobřeží Černého a Azovského moře; největší z nich je
Dněsterský (360 km²), největší neumělá vodní plocha Ukrajiny. Ve Volyni a
Polesí je mnoho krasových jezer; v Ukrajinských Karpatech je nejvýznamnější
jezero Synevyr.
Národnostní složení
K ukrajinské národnosti se
hlásí 77,8 % obyvatelstva Ukrajiny (2001); kromě Krymu, kde žijí především
Rusové (58,5 %), tvoří Ukrajinci ve všech oblastech nadpoloviční většinu; v
Haliči, Volyni a Podolí pak jejich podíl přesahuje 90 %. Největší zastoupení
Rusů vykazuje oblast Luhanská (39 %), Doněcká (38 %)
a Charkovská (26%). Nejvýznamnější rumunskou menšinu má Bukovina (Černovická oblast). Etnicky nejrozrůzněnějším krajem je Budžak, kde kromě Ukrajinců a Rusů žije 21% menšina
besarabských Bulharů a 4% menšina Gagauzů. V
Zakarpatí žije významná maďarská menšina. Karpatští Rusíni (Huculové,
Lemkové a další) nebyli při oficiálním sčítání
počítáni za samostatný národ a přihlásili se tedy většinou k ukrajinské
národnosti. Na severozápadní Ukrajině dosud žije několik set volyňských Čechů,
několik vesnic s převážně českým obyvatelstvem je i na jihu země.