zpět na život školy Výlet třídy 2.A V pátek 18.11. byla naše třída na výpravě. Vyjeli jsme si autobusem do hor - až do Černolic a tam hupky šupky do lesíka. Byl slušný mráz - bylo to asi tím, že s námi byl i Venca Zamrazil, ale nám to neva. Všude ležel první sníh a my jsme se navzájem pěkně zkoulovali. Vašík Zamrazil nám dělal zkušeného lesního průvodce a dovedl nás krásnou zkratkou během tří hodin k 750 metrů vzdálenému tábořišti. Na to jsme se těšili nejvíc. Z kapes jsme vyndali recyklovatelné ekologické brikety, které mají řadu výhod, například nečoudí, jsou vyrobeny z odpadu a vůbec nehoří. Proto jsme si naštípali suché dříví, rozdělali oheň a opekli si buřty, chleba, zlaté oplatky a jednu hnědou koženkovou rukavici. Kdo chtěl, dostal kečup nebo hořčici. Kdo nechtěl, dostal kečupem nebo hořčicí. Paní učitelka říkala, že dokud se všechno nesní, tak nejdeme domů. Nacpali jsme se tedy k prasknutí. Už to vypadalo, že domů nepůjdeme, protože nikdo nechtěl sníst tu opečenou hnědou koženkovou rukavici. Nakonec se paní učitelka obětovala, rukavici si posolila, potřela hořčicí, zalila kečupem a zahrabala pět stop pod zem. Před odchodem jsme oheň důkladně uhasili, neboť víme, co taková jiskra dokáže. Jiskérka k jiskérce, vítr dmychá a dmychá a už to chytá, už to chytá. Nejprve hoří stéblo trávy, potom celé stromky, pak celý les a končí to celou zeměkoulí. V lese jsme pozorovali přírodu. Například jsme v čerstvém sněhu viděli cestičku vyběhanou od prasátek. Vzápětí jsme si ale všimli, že už jsme tudy šli a že jsme tu cestičku vyšlapali my. Pak se před námi producírovala černá veverka a my viděli, že má bílé bříško. Nakonec jsme krásně slyšeli z dálky datla. Když jsme přišli blíž, tak jsme zjistili, že to není datel, že pouze pan hajný opravuje informační ceduli. Cestou jsme domů jsme si pěkně poklábosili. Například o tom s jakým kurzem koruny vůči Euru budeme přistupovat 1.1.2010 k eurozóně. Moc si přejeme, aby byl co nejnižší. Také jsme si cestou pohráli a též jsme sprintovali z kopce o závod. Vyhrál ten, kdo ani jednou nehodil tygra. Lesem jsme nakonec šťastně došli zpět do Dobřichovic, přestože jsme se cestou jenom čtyřikrát ztratili a podle mapy se zdálo, že za nejbližší zatáčkou na nás vykoukne Roudnice nad Labem. Výlet se nám moc líbil. Buřty nám moc chutnaly, už se těšíme na příště. Zase Vám o tom napíšeme. zpět na život školy