nejvíce
vzpomínám na třídní učitelku, která byla pro mne v první třídě
nejdůležitější.
Vánoční
představení
Jako
děti jsme milovaly, když pan ředitel Sojka na ZŠ Všenory přišel na HV
s houslemi a začal je ladit. Okamžitě nastal smích a už padaly rána
smyčcem po zádech. To byly časy, tenkrát v 70. letech.
Na
vítání Brežněva a Remkaa Gubareva
a nebyla škola. Super bylo chození za školu v 8. třídě. Dobré byly
pokusy při chemii. Jednou pan učitel vykouřil školu s následnou
evakuací.
Moje
nezapomenutelná vzpomínka na ZŠ (tehdy se jmenovala obecná) je
z války. Počátkem roku 1945 obsadili naši školu němečtí vojáci a nás
přestěhovali do kina! Seděli jsme v lavicích vedle sebe všechny
třídy, učení jsme měli na klíně. Sešity jsme za války neměli a psali jsme
na tabulky. Je jasné, že jsme se mnoho neučily a jako všichni nezbední
žáčci jsme tuto změnu přivítali. (Václav Holý)
Dnes,
v mém věku, se to zdá jako jedna velká, krásná a poučná vzpomínka!
Jednou musel můj spolužák popsat celý trávicí proces v lidském těle –
bylo to asi za trest – nikdy však nezapomenu na jeho závěr:… a konečně
konečník.Láďa dostal za 1 a my jsme se celá třída zasmáli. A
já se směju dodnes.
Rozhodně
školy v přírodě ve 3. a
4. třídě s paní učitelkou Göpfertovou na ZŠ Slezská, výlety, túry
vlakem na Slovensko. (Jana Valtonenová)
Lyžařský
výcvik v 7. třídě – spousta sněhu, legrace se spolužáky a učitelé
tak, jak jsme je zatím neměli možnost poznat.
Nejhezčí
byli výlety a hory v 7. třídě, nebylo vyučování a všichni byli spolu
pohromadě. Užili jsme si spolu spoustu legrace.
Přestávky!
Svačiny! Sáčkové mléko z přepravky!
Když
jsme v přírodopise probírali ptáky, paní učitelka nám jednouho
ukazovala a tomu upadla hlava.
Nevím,
jestli je nejhezčí, ale hodně jsme se nasmáli. V páté třídě si
spolužák vlezl neoblíbené učitelce pod katedru a čuchal, jestli jí „voní“
NOHY. Celá třída jsme se hrozně smáli, jen ona nevěděla čemu. Pak jsme jí
ještě stříkali stříkačkou na tabuli vodu a ona nemohla pochopit, jak to,
že je ta tabule pořád mokrá.