Obvykle nám nevadí vlastní neznalost lidových písní tolik, jako o Vánocích. Možná proto, že Vánoce jsou dobou příznivou pro chvilky zastavení, rozhlédnutí a zjištění, o kolik se člověk marným spěchem ochuzuje. Doba příznivá snad i proto, že ten čas nejdelších nocí probouzí větší všímavost pro jednoduchou hloubku krásy. Vědomi této skutečnosti si přejeme, aby děti naší školy uměly písniček co nejvíc a to nejen těch, které běžně slýcháme v rozhlase nebo v obchodních domech, ale především těch půvabných lidových z různých krajů Čech, které obsahují i prvky nářečí a místních zvláštností.
     Každé zpívání je vždy tematicky zaměřeno a zpívání koled se stalo v naší dobřichovické škole již tradicí, jejíž příprava provází celý školní advent na 1. stupni. V loňském roce jsme pomyslně putovali po celé Evropě a zpívali koledy mnoha národů z našeho světadílu, v letošním roce jsme se naopak rozhodli zůstat doma. Obrátili jsme pozornost k jednomu z historicky nejchudších, ale zároveň nejkrásnějších, krajů naší země, ke Krkonoším.
     Vznikaly zde písně nejen o příchodu Ježíška, jako Krále lidských srdcí, ale také o pečení koláčů, nákupu droždí a mezilidských vztazích dobrých i horších. Právě tím jsou ony krkonošské koledy jedinečné a většinou nepostrádají vtipné zápletky ze života chudých horalů. V horách se nepeklo na Vánoce cukroví, vánočky tenkrát neznali, ale děti o nic nepřišly, protože se do pecí sázely koláče. Největší potíže byly právě s oním zmiňovaným droždím, které se díky tomu dostalo až do koled. Vařila se odvárka z ovoce a pro velikou radost všech se především zpívalo. Nejvíce koled se dochovalo ze Sklenařic a Martinic, kde zřejmě žili lidé nad jiné milující hudbu a humor. Zdejší vánoční písně a koledy jsou tedy mimo jiné prodchnuty také milým krkonošským nářečím, a proto například již dobře víme, že zbrunčit, jak si zazpívali ve své písni třeťáci, znamená zbláznit se a již jsme mnohem více malebné nářeční češtině porozuměli.
     Naučit se zazpívat koledy a doprovodit se podle možností na jednoduché hudební nástroje již děti v Dobřichovicích umí a proto bylo možné letošní vystoupení provést neobvykle, formou kramářských či jarmarečních písní. Žáci v jednotlivých třídách svoji koledu namalovali a sestavili tak, aby při zpěvu mohli děj ukazovat na velkém složeném obraze, který samozřejmě doprovázel text. Převlečení za krkonošský lid, Anežku Čmuchálkovou s jitrničkou, Mařenku půlmistrovou a nebo samotného Pána hor,Krakonoše, již bylo určeno pro velikou radost dětí a tak vzniklo mnohdy i mírně dramatické ztvárnění celé koledy s doprovodem Orffova instrumentáře nebo klavíru či housliček.
     Závěrem jsme zazpívali dvě sloky z naší oblíbené koledy Nesem vám noviny a rozešli jsme se s pochvalou na tak toužebně očekávané prázdniny. I letos věříme, že v rodinách našich žáků, u stromečku, zazní zbrusu nová veselá koleda a že tedy dokud se zpívá, nic není ztraceno.