zpět na kalendáře   zpět na život školy Gregoriánský kalendář
Jeho předchůdce, juliánský kalendář, fungoval poměrně dobře. Tropický rok má ovšem délku 365,2422 dne a je tedy o 11 minut kratší, než předpokládá juliánský kalendář (365,25 dne). Docházelo tak k postupnému opožďování kalendáře vůči okamžikům, kdy nastává rovnodennost nebo slunovrat. Roku 453 už byla diference 1 den, roku 581 byla diference 2 dny atd. Za pontifikátu papeže Řehoře XIII. roku 1582 byla diference 9,809 dne. Velikonoční neděle ani zdaleka nebyla tou první nedělí po prvním jarním úplňku, což pro římskou církev byl stav neúnosný. Nesoulad kalendáře s astronomickou skutečností (přesněji tropickým rokem; nebere se však zřetel na rok siderický, hvězdný) byl v období vrcholného středověku již výrazně patrný. Od 14. století se papežové a koncily, stejně jako řada astronomů včetně Regiomontana a Koperníka přípravou reformy kalendáře s větší či menší intenzitou zaobíraly. Rozhodující návrh Compendium novae rationis restituendi kalendarium předložil roku 1575 papeži Řehořovi XIII. lékař a astronom z kalabrijského Ciro` Luigi Giglio (latinsky též Aloisius Lilius, 1510-1576). Papežská komise po několikaletém zkoumání alternativních řešení návrh schválila a 24. února 1582 Řehoř XIII. vydal bulu Inter gravissimas, vyhlašující kalendářní reformu. Protože mělo být vynecháno 10 dní najednou, bylo k provedení tohoto kroku vybráno období, kdy bude zásah do liturgického roku pro malý počet přeskočených významných svátků nejmenší. Reforma měla proto být provedena bezprostředně po svátku sv. Františka, připadajícím na čtvrtek 4. října. Následující den měl být považován za pátek 15. října. Nebýt této korekce, kalendář by se ještě více opožďoval oproti skutečným změnám ročních období. Papežská bula také stanovila, že každý první rok století bude přestupný jen tehdy, bude-li dělitelný číslem 400.

V dnešní době je rozdíl mezi kalendářem juliánským a gregoriánským 13 dní. Proto např. po římskokatolických Vánocích Vánoce v Rusku, Srbsku a jiných zemích, řídících se dle ortodoxního, tj. juliánského kalendáře, nastanou až za 13 dní.

  Papež Řehoř XIII.

Gregoriánský kalendář nebyl všude přijat ihned. Stanoveného dne byla reforma provedena jen v některých katolických zemích - větší části Itálie, Španělsku, Portugalsku a Polsku. V Čechách původně pražský arcibiskup Medek oznámil změnu data z 14. na 25. listopad 1582; protože však změna nebyla projednána na zemském sněmu, nevstoupila v platnost. Reformu tak realizoval svým mandátem až Rudolf II. (skok z 6.1.1584 na 17.1.1584). Ve Slezsku byla změna provedena z 12.1. na 23.1. 1584. Moravští stavové si však dali říci až v červenci téhož roku (po 5.10. následoval 16.10.). Protože na kalendáři závisí výpočet data Velikonoc, v Čechách se v roce 1584 slavily Velikonoce o čtyři týdny dříve než na Moravě. V Uhrách, tedy i na Slovensku, se kalendář změnil až r. 1587 (po 21.10. se psalo 1.11.).

Německé státy a ostatní protestantské země přijaly úpravu až kolem roku 1700, v Řecku dokonce až v r. 1923. Pravoslavná církev úpravu nepřijala nikdy.

V Rusku platil juliánský kalendář od roku 1700 až do roku 1918 (tj. včetně revoluce, která podle toho byla v říjnu, ale podle gregoriánského kalendáře v listopadu).

Přechody na gregoriánský kalendář v některých státech.

	Poslední den Juliánského kalendáře	První den Gregoriánského kalendáře
Bavorsko	5. 10. 1583	16. 10. 1583
Rakousko	6. 1. 1584	17. 1. 1584
Čechy	6. 1. 1584	17. 1. 1584
Morava	4. 10. 1584	15. 10. 1584
Uhersko	21. 10. 1587	1. 11. 1587
Prusko	22. 8. 1610	2. 9. 1610
Anglie	2. 9. 1752	14. 9. 1752
Bulharsko	31. 3. 1916	14. 4. 1916
Rusko	31. 1. 1918	14. 2. 1918
Rumunsko	18. 1. 1919	1. 2. 1919
Řecko	9. 3. 1924	23. 3. 1924
Egypt	17. 9. 1928	1. 10. 1928

V nynější době činí rozdíl mezi gregoriánským a juliánským kalendářem 13 dnů. Tento stav potrvá až do konce 21. století, kdy, počínaje 1. březnem 2100, naroste na 14 dnů.


Pravidla pro kalendář
Základem tohoto gregoriánského kalendáře je to, že z přestupných roků označujících celá staletí budou nadále přestupnými jen ty roky, jež jsou beze zbytku dělitelné čtyřmi sty (tedy 1600, 2000, 2400, a nikoli např. 1700, 1800 atd.). Znamená to, že ze 100 přestupných roků za každých 400 let se "ušetří" tři dny, a to jsou právě ty, které v juliánském kalendáři přebývají.
Také tento gregoriánský kalendář se poněkud předbíhá - o jeden den za 3323 roky. Tato chyba našeho současného kalendáře se ovšem snadno napraví (pokud se gregoriánský kalendář bude ještě používat) vypuštěním 1 dne nejbližšího přestupného roku.

1. Rok je přestupný, pokud je dělitelný číslem 4 (1996, 2004)
2. Výjimka č.1 : Rok není přestupný, pokud je dělitelný číslem 100 (1700, 1800, 1900, 2100)
3. Výjimka č.2 z Výjimky č.1: Rok, na který se vztahuje Výjimka č.1 je přestupný pokud je dělitelný číslem 400 (1600, 2000, 2400)
4. Výjimka č.3: Přestože rok 4840 splňuje pravidlo č.1 nebude přestupný.

Zajímavosti

Víme, že zimní slunovrat, (okamžik, kdy Slunce vstupuje ze souhvězdí Střelce do souhvězdí Kozoroha) nastává 21. nebo 22. prosince.
Jak s tím ale souvisí přísloví vztahující se k 13. prosinci: „Lucie noci upije, ale dne nepřidá“? Při vysvětlení se musíme obrátit zpět k reformám kalendáře a zavedení přestupných roků.
Protože juliánský kalendář, v němž juliánský rok trval 365,25 dne, se proti skutečné době rotace se lišil o 11 minut a 14 sekund. Ve středověku se už sluneční a zavedený juliánský kalendář rozcházely natolik, že zimní slunovrat připadl na sv. Lucii (13.12.). Když se v 16. století provedla změna kalendáře a zavedl se tzv. gregoriánský (papež Řehoř XIII, r. 1582) a provedlo se vypuštěním 10 dnů z kalendáře původního (5. až 14. 10.), zimní slunovrat se posunul na 21. prosince. Ale přísloví, i když zdánlivě neopodstatněné, zůstalo a cituje se s oblibou dodnes.
Sv. Lucie je uctívána jako patronka švadlen a kočích, český lid ji v minulosti považoval za ochránkyni proti čarodějnicím a proto v tento den docházelo k „pálení čarodějnic“ (např. na Radhošti).

Po roce 1700 se rozdíl mezi juliánským a gregoriánským kalendářem zvýšil na 11 dnů, a tak ve styku mezi zeměmi s odlišným kalendářem docházelo ke kuriózním situacím. Protože v Anglii dále platil starý kalendář, mohl pisatel dopisu z Anglie do země s platným gregoriánským kalendářem psát v dopise např. z 6. června "právě jsem dostal Tvůj milý dopis z 9. června", aniž by to znamenalo, že tehdy byly tak rychlé pošty.
Anglie zavedla nový kalendář až r. 1752 a neobešlo se to bez bouří protestu. Lidé nechtěli přijít jen tak lehce o celých 11 dnů.

Skutečná jarní rovnodennost se přestala shodovat s 21. březnem, čehož si jako první všiml anglický učenec Beda Ctihodný (675 - 735). V 16. století se kalendář opožďoval již o 10 dnů a církev se začala znepokojovat, že se velikonoce slaví v nesprávnou dobu. S požadavkem na opravu kalendáře vystoupil poprvé kancléř pařížské univerzity kardinál Pierre d'Ailly, a to již na kostnickém koncilu r. 1414. Koncil však považoval za mnohem důležitější upálit Mistra Jana Husa než reformovat kalendář, a tak musela reforma počkat až do r.1582.