Měsíce mají čtyři různé délky: 28, 29, 30 nebo 31 dnů.
Každý Nový rok se posunuje o jeden den v týdnu (v přestupných letech o dva dny), takže žádné datum nepřipadne ve dvou po sobě následujícich letech na stejný den týdne. Vyplývá to z toho, že rok obsahuje 52 plných týdnů, to je 364 dnů a jeden den. Takže
rok, měsíc nebo čtvrtletí mohou začínat kterýmkoli ze sedmi dnů týdne.
Čtyři čtvrtletí nejsou vlastně skutečnými čtvrtinami roku. Mají 90, 91, 92 a 92 dnů v obyčejném roce a 91, 91, 92 a 92 dnů v přestupném roce. Ani pololetí nejsou stejnými polovinami roku - v obyčejných letech mají 181 a 184 dnů a v přestupných letech 182 a 184 dnů.
Protože může měsíc začít kterýmkoli dnem týdne a máme čtyři délky měsíců, existuje 28 různých druhů měsíců, posuzujeme-li je podle toho, kterým dnem týdne začínají a kterým dnem pak končí. Proto
neexistuje shoda mezi daty a dny od týdne k týdnu, od měsíce k měsíci nebo rok od roku. Zjíštění, jaký den týdne připadne na to které datum, vyžaduje složitých propočtů.
Ve všech měsících se každý den týdne vyskytuje nejméně čtyřikrát, ale v měsících o 29 dnech se opakuje jeden den týdne pětkrát, v měsících o 30 dnech dva dny a v měsících o 31 dnech se pětkrát opakují již tři dny týdne. Přitom se v každém měsíci jedná o jiné dny.
Počet pracovních dnů je právě v důsledku předcházející nepravidelnosti v jednotlivých měsících různý - od 24 do 27 dnů při šestidenním pracovním týdnu, od 20 do 23 dnů při pětidenním pracovním týdnu.
Starověkým Římanům podobné nepravidelnosti nevadily, zvláště když harmonii pracovních dnů rušilo mnoho církevních i státních svátků. Rozdílné délky měsíců a čtvrtletí začaly vadit až po průmyslové revoluci, která se složitou výrobou zavedla i složité účtování, plánování a čtvrtletní výkazy.