Francouzská princezna Markéta Blanka, první manželka českého krále Karla I.(jako císaře Karla IV.), se narodila roku 1317. Byla dcerou vévody Karla z Valois a jeho třetí manželky, komtesy Matyldy ze Saint Paul. Vyrůstala na francouzském královském dvoře pod dohledem manželek svých královských bratranců Filipa V. a Karla IV. Rozhodující vliv na její další osudy pak měla druhá manželka krále Karla IV. Marie, jež byla mladší sestrou českého krále Jana Lucemburského. Ten nechal počátkem roku 1323 k francouzskému královskému dvoru přivézt svého prvorozeného syna Václava, jenž krátce nato přijal při biřmování jméno svého královského strýce a od té doby je znám pod jménem Karel. Jako dědic českého trůnu se zdál královně Marii vhodným nápadníkem stejně staré sestřenice jejího manžela. Již v květnu 1323 se v Paříži konala dětská svatba, k naplnění manželství však došlo až po sedmi letech. Blančin význam pro českého korunního prince vzrostl roku 1328, kdy vymřela hlavní větev francouzských Kapetovců. Tehdy se francouzským králem stal první příslušník poboční větve Valois, Blančin starší bratr Filip VI. Blízké příbuzenství českého a francouzského královského rodu bylo roku 1331 navíc posíleno sňatkem české princezny Jitky, Karlovy sestry, s francouzským následníkem trůnu Janem.
Po odchodu z francouzského dvora žila Blanka několik let v Lucembursku, zatímco její manžel se účastnil otcových výbojů v severní Itálii. Teprve v červnu 1334 se manželé setkali v Praze, kde byla Blanka slavnostně uvítána českou šlechtou a pražskými měšťany. Stínem na slavném uvítaní ale byl stav Pražského hradu, jenž byl v té době téměř neobyvatelný. Pro oba manžele, zvyklé na přepych pařížského dvora, šlo o tvrdé setkání s realitou českých zemí.Ty tehdy byly téměř bez vlády, neboť král Jan trávil většinu času v cizině. Princ Karel byl svým otcem určen za správce země a snažil se obnovit postavení a prestiž královské moci. Jeho manželka, která se velmi rychle sžila s českým prostředím se mu v jeho činnosti snažila být co nejvíce nápomocná. Zůstávala v českých zemích i v době, kdy Karel pobýval dlouhou dobu v zahraničí.
Po smrti krále Jana byla Blanka spolu se svým manželem 2.září 1347 korunována na českou královnu, o necelý rok později 1.srpna 1348 však po krátké nemoci v Praze zemřela. Pro krále Karla byla její smrt citelnou ztrátou, neboť původně politický sňatek se proměnil v harmonický svazek dvou vzájemně se milujících lidí. Českému králi navíc nezbývala nic jiného, ne se co nejrychleji poohlédnout po nové nevěstě, neboť z manželství s Blankou se mu nenarodil syn.
zpět na Karla IV.
Anna Falcká 1329-1353
Druhá manželka Karla IV. pocházela z falcké větve rodu Wittelsbachů. Narodila se roku 1329 jako dcera falckého kurfiřta Rudolfa II. a jeho manželky Anny Tyrolské. Není bez zajímavosti, že Anna Falcká byla blízkou příbuznou bývalého českého krále Jindřicha Korutanského, jenž byl jejím prastrýcem z matčiny strany. O dětství pozdější české královny nevíme nic, jako dvacetiletá byla v březnu 1349 provdána za českého a německého krále. Rudolf II. byl až do sňatku jedním z významných protivníků Karla IV. v říši. Ještě v únoru 1349 stál na straně Karlova německého protikrále Günthera ze Schwarzburgu a o několik týdnů později již uzavřel s bývalým soupeřem svatební smlouvu. Od Karla to byl vynikající diplomatický tah-podařilo se mu rozvrátit řady protivníků a navíc získal určitý nárok aspoň na část falckého dědictví. Krásná nevěsta mu totiž věnem přinesla několik statků v tzv. Horní Falci, která sousedila se západními Čechami. Protože všichni Wittelsbachové byli od roku 1346 v papežské klatbě, vymohl jim Karel kvůli své svatbě s Annou všeobecný dispens, čímž si fakticky celý wittelsbašský rod zavázal. V polovině března 1349 se konala svatba, která zcela proměnila Karlovu pozici v říši a podryla pozice jeho německého protikrále. Počátkem listopadu 1349 pak byla Anna v rozestavěné katedrále svatého Víta na Pražském hradě korunována na českou královnu.
Nová česká královna v té době již byla v pokročilém stupni těhotenství a její manžel i celá země netrpělivě očekávali vytouženého dědice. V polovině ledna 1350 se Anně narodil syn, jenž dostal jméno Václav podle zemského patrona-králi Karlovi se tím splnilo jedno z největších přání, na které čekal fakticky celých dvacet let. Bohužel necelé dva roky poté, v prosinci 1351, mladičký následník zemřel. O rok později, 2.února 1353, zemřela v Praze také česká královna Anna, které nebylo ještě ani čtyřiadvacet let. Král Karel IV. se tak stal v sedmatřiceti letech již podruhé vdovcem a měl jediného potomka, jedenáctiletou Kateřinu. Ta žila na vídeňském dvoře a byla zasnoubena s princem Rudolfem Habsburským. Karlův mladší bratr markrabě Jan Jindřich se sice právě roku 1351 stal otcem syna, existovalo však stále nebezpečí, že lucemburský rod vymře a dědictví získají Habsburkové. Proto se český král velmi rychle odhodlal k novému sňatku.
zpět na Karla IV.
Anna Svídnická (1339-1362)
Byla dcerou svídnického vévody Jindřicha II. a jeho manželky, uherské princezny Kateřiny. Narodila se roku 1339 a byla tedy o třiadvacet let mladší než její budoucí manžel. Ve čtyřech letech ji zemřel otec, a proto další roky strávila spolu s matkou na budínském dvoře. Území svídnického Jindřicha II. převzal jeho bratr Boleslav II., jenž se tak stal pánem Svídnicka, Javorska a části Lužice. Koncem 40.let se stalo jasným, že Boleslav II. se svou manželkou Anežkou Habsburskou nebudou mít děti, a proto se mladičká neteř Anna stala budoucí dědičkou rozsáhlého slezského panství. Tato skutečnost přivedla českého krále Karla, držitele ostatních části Slezska, k ambicióznímu plánu-pokoušel se získat ruku jedenáctileté princezny pro svého právě narozeného syna Václava. Když Václav ve věku necelých dvou let zemřel a po roce jej následovala také Karlova druhá manželka, rozhodl se král oženit s Annou sám. Jednání o Karlově novém sňatku byla završena počátkem března 1353 na vídeňském dvoře, kam se sjela reprezentativní společnost většiny středoevropských vládců. Kromě rakouského vévody Albrechta II. jako hostitele byli přítomni sám český král Karel s bratrem Janem Jindřichem, uherský král Ludvík, pět říšských kurtfiřtů, dva slezští vévodové a vyslanci polského krále a benátského dóžete. Po zdárném ukončení jednání byla 27.května 1353 v Budíně slavena svatba. Kromě korunovace na českou královnu v Praze 28.července 1353 a na německou královnu v Cáchách 9.února 1354 však mladičká manželka zůstala ještě po více než rok u matky na budínském dvoře. Lze předpokládat, že první (a zároveň nejvýznamnější) společnou akcí obou manželů byla římská císařská korunovace. Do Říma cestovala královna již v doprovodu českých rytířů, v únoru 1355 se v Pise setkala s manželem a 5.dubna 1355 byli oba korunováni v římské bazilice sv. Petra. Anna Svídnická byla první českou královnou, jíž se dostalo římské korunovace.
Teprve roku 1358 se Anně narodilo první dítě, dcera Alžběta. O tři roky později, v únoru 1361, se císař Karel dočkal vytouženého dědice Václava, jenž se Anně narodil v Norimberku. 11.července 1362 však císařovna a královna Anna zemřela během komplikovaného porodu třetího dítěte. Dvaačtyřicetiletý císař se tak stal již potřetí vdovcem.
zpět na Karla IV.
Alžběta (Eliška) Pomořanská (asi 1347-1393)
Čtvrtá manželka císaře a krále Karla IV., se narodila asi roku 1347. Byla dcerou pomořanského vévody Bohuslava V. a polské princezny Alžběty. Do historie se zapsala v prvé řadě mimořádnými tělesným dispozicemi o nichž současník nikoli bez obdivu napsal:"Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tuto podkovu ta paní svýma vlastníma rukama zlomila...také silné a velmi tlusté nože vojáků a kuchařů lámala...navíc trhala brnění nebo pancíře rytířů a dvořanů pana císaře od shora až dolů...". Zdatnost nové Karlovy manželky se projevila také v čistě ženské oblasti-do té doby se císaři a jeho třem ženám narodilo pět dětí, s Alžbětou jich pak měli dalších šest.
Také tento sňatek císaře a krále Karla IV. měl v prvé řadě politický charakter a rozbil protičeskou koalici polského a uherského krále, kteří se proti císaři spojili s rakouským vévodou Rudolfem IV. Svatba sedmačtyřicetiletého Karla s šestnáctiletou Alžbětou se konala 21.května 1363 v polském Krakově a zúčastnili se jí polský, uherský, dánský a kyperský král, bavorský vévoda, většina slezských vévodů a mnoho dalších českých, polských a uherských šlechticů. Po příchodu do Prahy byla Alžběta 18.června 1363 korunována na českou královnu, ovšem až dva dny po Karlově prvorozenci, pozdějšímu Václavu IV. O pět let později, 1.listopadu 1368, byla Alžběta v Římě od papeže Urbana V. korunována císařskou korunou. Stala se tak druhou (a poslední) českou královnou, korunovanou na císařovnu v Římě, a jedinou, které vložil korunu na hlavu sám papež.
Také u své čtvrté ženy si musel Karel na potomky určitý čas počkat, během jedenácti let, od května 1366 do srpna 1377, jich však Alžběta porodila šest-čtyři syny a dvě dcery. Uvážíme-li Karlův věk i jeho častou nepřítomnost v zemi kvůli různým diplomatickým cestám, lze říci, že oba manželé z krátkých společných údobí vytěžili maximum. Alžběta však své děti žárlivě střežila, přičemž zvláště protěžovala svého nejstaršího syna Zikmunda proti Václavovi, jehož císař Karel miloval až opičí láskou. V různém vztahu rodičů ke dvěma nejstarším synům lze vysledovat základ pozdějších velmi špatných vztahů českého krále Václava IV. a braniborského markraběte (a později uherského krále) Zikmunda. Naproti tomu se velmi dobrý vztah rozvinul mezi Václavem a jeho mladším bratrem Janem, jemuž otec věnoval Zhořelecko jako zvláštní vévodství.
Po manželově smrti se Alžběta věnovala výchově svých dětí a zcela přepustila místo první ženy pražského dvora manželce svého nevlastního syna. Politicky i finančně se velmi exponovala zvláště při jednáních o sňatku nejstaršího syna Zikmunda s dědičkou Uherského království. Sklonek života pak prožila ve svých východočeských městech a zemřela 14.února 1393 v Hradci Králové, naprosto vzdálena všem tehdejším zmatkům, které hýbaly českým královstvím.