Významný český spisovatel, humanista, filozof, teolog a zakladatel moderní pedagogiky. Poslední biskup Jednoty bratrské a politický mluvčí české protikatolické emigrace.
Studoval na německých protestantských univerzitách (Herborn, Heidelberg), později učil v Přerově a byl duchovním správcem ve Fulneku. Po bitvě na Bílé hoře (1620) se musel skrývat, r.1628 opustil vlast a usadil se v polském středisku Jednoty bratrské v Lešně. Podnikl několik cest do Anglie, Švédska a Uher, kde uplatňoval své pokrokové pedagogické názory (proto je nazýván učitelem národů). V Lešně setrval do požáru v r.1656, při kterém mu shořely materiály k velkému slovníku českého jazyka. Poslední léta trávil v Amsterodamu, pohřben je v Naardenu.
Celý život se zabýval myšlenkou zpracovat souhrn lidského vědění tzv. pansofie (= vševěda), neboť byl přesvědčen, že dokonalé vzdělání může převychovat celé lidstvo, vést k tzv. všenápravě věcí lidských i k trvalému míru založeném na vzájemném porozumění. Tyto myšlenky chtěl zahrnout do svého encyklopedického díla Plán vševědy, které zůstalo nedokončeno.
Psal filosoficko-náboženská díla (Labyrint světa a ráj srdce, Kšaft umírající matky Jednoty bratrské), pansofická díla (Všeobecná pravda o nápravě věcí lidských), pedagogická díla (Svět v obrazech – Orbis pictus, Škola hrou – Schola ludus) a díla, která měla podpořit rozvoj českého jazyka (O poezii české).
Zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterodamu, jeho ostatky leží v Naardenu.