zpět na zeměpis   zpět na život školy Desková tektonika

Obrázek se po kliknutí zvětší

Projevy deskové tektoniky - rozšiřování mořského dna a kontinentální rift, subdukce a vulkanismus či oceánské horké skvrny

Desková tektonika je komplexní teorie zabývající se dynamickým vývojem systému tektonických desek na povrchu Země v návaznosti na procesy a strukturu zemského pláště. Nejsvrchnější vrstva Země tzv. litosféra je podle této teorie rozlámána na několik částí, které se vůči sobě mohou pohybovat (díky plastické astenosféře, která je pod nimi). Na tzv. středooceánských hřebetech vzniká nová oceánská kůra, stará se naopak zanořuje do zemského nitra v místech tzv. subdukcí. Kontinentální kůra je zřejmě víceméně stabilní, ale i u ní dochází ke kolizím (např. mezi Indií a Asií díky níž vznikly Himaláje). Pohyb tektonických desek je v řádu cm/rok (tedy přibližně jako je rychlost růstu lidských nehtů), jednotlivé desky se ale pohybují různymi směry i rychlostmi. Desková tektonika je také velmi účiný proces pro chladnutí planety, což umožňuje generování silného geomagnetického pole kolem Země - žadný jiný objekt (s možnou výjimkou ledových měsíců) ve Sluneční soustavě známky deskové tektoniky dnes nevykazuje.

Kontinentální drift

Kontinentální drift je teorie navržená v roce 1912 německým meteorologem a geofyzik Alfredem Wegenerem vysvětlující vznik kontinentů rozpadem původního superkontinentu Pangea. Pro svou teorii shromáždil několik důkazů (shodnost pobřeží Afriky a Jižní Ameriky, kontinuita některých geologických útvarů napříč přes oceán, příbuzné fosílie na obou stranách Atlantiku, atd.). Později byla teorie kontinentálního driftu využita v rámci teorie deskové tektoniky, která vysvětluje nejen pohyb kontinentů, ale i dynamiku zemského pláště.

Projevy deskové tektoniky

V současné době můžeme pozorovat důsledky deskové tektoniky velmi jednoduše – stačí přesné zařízení GPS nebo jiného pozičního systému a mohou být přímo měřeny roční rychlosti vzdalování se kontinentů. Další příležitost k pozorování představují tzv. rifty, jeden z nich se nachází na území Afriky, kde v budoucnu vznikne zřejmě nový oceán a Somálský poloostrov s územím východní Afriky se oddělí od celého kontinentu.

Desková tektonika je také hlavním původcem velkoškálových tektonických jevů jako jsou zemětřesení, sopečná činnost (vznik pásem sopek v blízkosti subdukcí nebo nad horkými skvrnami), vznik ostrovních oblouků či pásemných pohoří. Na druhou stranu se všemi svými důsledky je možná desková tektonika také jedním z faktorů, který umožnil na Zemi vznik života (jeden z faktorů habitability).

Oceánská kůra

Oceánská kůra zabírá 70 % zemského povrchu, čímž se stává převládající složkou Země. Oproti kontinentální kůře (průměrně 35 km, ale extrémy dosahují hodnot až 90 km) má menší mocnost, která se v průměru pohybuje mezi 5–10 kilometry. Je ale hustší, což ji více „boří“ do plastické astenosféry. Její nejstarší části byly pomocí radiodatačních metod určeny na 600 miliónů let (Ma), což přímo souvisí s její neustálou obnovou na oceánských hřbetech, oproti kontinentální kůře se tak jedná o dynamickou složku. Oceánská kůra se dělí na:    * středooceánské hřbety – místa vzniku nové oceánské kůry    * abyssální plošiny – rozsáhlé oblasti bez výrazných morfologických útvarů    * příkopy – hluboké prohákliny vzniklé ponořováním oceánské desky pod jinou litosférickou desku (Mariánský příkop)    * kontinentální okraje – oblasti mezi subdukující deskou a pevninou

1) kontinentální kůra. 2) oceánská kůra. 3) astenosféra

Obrázek se po kliknutí zvětší

Stáří oceánské kůry, milióny let (Ma) před současností

Reliéf dna oceánu   (V závorce nejhlubší místo)
Obrázky se po kliknutí zvětší

Světový oceán (10924m prohlubeň Challenger, Marianský příkop)	Tichý oceán (Pacifik) (10924m prohlubeň Challenger, Marianský příkop)	Atlantský oceán (8648m prohlubeň Milwaukee, Portorický příkop)
Indický oceán (8047m prohlubeň Diamantina, příkop Diamantina, jihovýchodní Indická pánev)	Severní ledový oceán (5450m prohlubeň Litke Deep, Euroasijská pánev)	Středozemní moře (5267m prohlubeň Calypso, Iónská pánev)

Zdroje a odkazy:
- Wikipedie
- Relief moří a oceánů
- Paleomap Project
- Plate tectonics animations
- The World Berann's Panoramas