Aralské jezero

 

Aralské jezero, kdysi čtvrté největší jezero na světě, se rozkládá mezi Kazachstánem a Uzbekistánem. Vzniklo asi před 10 tisíci lety, kdy se řeky Amudarja a Syrdarja (vytékající z pohoří Tian-Shan a Kunlun-Shan) setkaly v oblasti Aralské propadliny.

Ještě před 2. světovou válkou, kdy v oblasti Aralského jezera bylo klima jako např. v Miami, se na jeho březích plánovala výstavba rekreačních letovisek. Dnes však Aralské jezero navzkvétá a celá oblast zažívá obrovskou ekologickou katastrofou.

Co zapříčinilo zkázu Aralského jezera? V roce 1954 začali sovětští soudruzi realizovat plán na přeměnu středoasijských pouští na světové centrum produkce bavlny výstavbou sítě zavlažovacích kanálů. SSSR získával exportem bavlny, tzv. "bílého zlata", tolik potřebné valuty. Zároveň se stal v její spotřebě nezávislým na USA a Číně.

 

Voda byla odváděna z řek Amudarja a Syrdarja, které Aralské jezero zásobovaly. Následky vysychání jezera se začaly projevovat už na začátku 60. let, přesto se plantáže rozšiřovaly. Zavlažování půdy v takto horkém podnebí samozřejmě vedlo k jejímu zasolování, proto se také zavlažování dále zintenzivňovalo ve snaze soli vymývat (což nepomohlo). Řeky tak nakonec Aralského jezera vůbec nedosáhly. Západní země o aralské katastrofě tušily ze satelitních snímků. Oficiálně však doposud utajované zprávy vyšly najevo až po rozpadu SSSR.

A jaký je dnešní stav? Hladina jezera zaujímá pouhou čtvrtinu původní plochy, objem vody klesl na jednu desetinu, koncentrace solí se ztrojnásobila, břehy se vzdálily zhruba o 100 km a jezero se poklesem hladiny rozdělilo na tři části. Pokud se nestane nic pozitivního, očekává se, že toto původně čtvrté největší jezero světa úplně zmizí do roku 2020.

Protože Aralské jezero bylo důležitým klimatickým regulátorem okolních pouštních a stepních oblastí, jeho vysychání výrazně změnilo klima celého regionu směrem k extrémnějším podmínkám. Přilehlé stepi se mění v poušť.

Za pár let budeme do map zakreslovat nový útvar - Aralskou poušť. Místo vlastního jezera totiž vzniká solná poušť. Navíc solný prach roznášený větrem, slané deště a slané mlhy obsahují škodlivé součásti umělých hnojiv a pesticidy (včetně DDT), které se používaly na plantážích.

Ty samé škodliviny se nacházejí i v podzemní vodě. Voda ze studen kolem bývalého Aralského jezera je podle norem jedovatá. Místní lidé ji ovšem stále pijí, protože jim nic jiného nezbývá. Tato sůl a škodliviny ve vzduchu i ve vodě fatálně ovlivňují zdraví lidí v širokém okolí. Mnoho studií prokázalo dramaticky zvýšený výskyt rakoviny, anémie, tuberkulózy a dětskou úmrtnost až 9 %.

Vinou suššího klimatu, zasolených půd a vysoké koncentrace toxických látek samozřejmě také stále klesají výnosy bavlny, kvůli které se se zavlažováním začalo.

V období let 1966 až 1993 poklesla hladina Aralského jezera o 16 metrů. Pobřeží ustoupilo v průměru o 80 kilometrů, někde však také až o 150 km. Rybářské přístavy zůstaly na suchu. Díky zvýšené salinitě vody vymřely ryby. Desetitisíce lidí tak přišly o zdroj obživy – o rybolov. Vyschlé dno jezero se stalo pohřebištěm reznoucích rybřských lodí.

V roce 2003 rozhodla vláda Kazachstánu o pokusu pro záchranu Severního Aralského jezera, kde se pokouší zvýšit hladinu – jižní část byla vzata jako ztracená. Očekává se, že zánik obou jižních částí (východní i západní) by mohl nastat během dvaceti let.