 |
 |
 |
Toto jsou pouze náhledy, celý obrázek uvidíte až po kliknutí na náhled.
Okno se zvětšeným obrázkem zavřete tím, že na obrázek kliknete.
|
|
|
Prolog (2000 let před naším letopočtem)
Když se rybář vracel domů, slunce už bylo vysoko na obloze a pálilo ostošest. Průzračné vody zálivu, který o mnoho století později dostal jméno Perský, většinou přinášely hodně úlovků, a tak zajišťovaly obstojné živobytí. Nejinak tomu bylo i dnes – ryb bylo dost pro celou rodinu, a ještě mohl přebytky na tržišti vyměnit za jiné zboží, které lodě a karavany přivážely z dalekých krajů.
Na severozápad odsud, na konci zálivu, prý byla velká, zelená a bohatá země. Slyšel, že tam jsou obrovské kamenné domy, velké zahrady, mnoho lidí a podivuhodných věcí. Mořeplavci či karavany občas přivezli nádherné sošky, šperky a nástroje, nad kterými zůstával rozum stát. Rybář věděl, že podobná mocná země leží i na východě.
Jeho osada ležela na trase, po které pluly obrovské obchodní koráby, a tak slyšel už mnoho podivných historek. Mnohdy nevěděl, jestli jim má věřit – vždyť v jeho vesnici byly jen malé chatrče, a za nevelkou oázou palem se rozkládaly pouze nekonečné plochy písku.
Kromě tohoto kusu pobřeží a moře nikdy nic jiného neviděl. Byl prostý rybář, stejně jako jeho otec i děd, a stejně jako jednou bude jeho syn a vnuk. Takto přemýšleje, bárka mezitím přirazila ke břehu a muž se jal vykládat svůj úlovek.
Počátky růstu
Generace střídala generaci, civilizace a říše v okolí vznikaly a zanikaly, ale tady, u ústí malé zátoky vykrojené v obrysu Perského zálivu, se život příliš neměnil. Malé, roztroušené rybářské osady na hranici moře a pouště žily svým životem. Teprve v 9. století, v dobách raného rozvoje islámu, zde na strategickém místě vzniklo poněkud větší město, jehož odkryté zbytky dnes zvědaví turisté znají pod jménem Jumeira.
Ovšem hlavní změna nastala až v 30. letech 19. století. Tehdy se v jedné ze zdejších vesniček rozhodl usadit kmen Bani Yas vedený rodinou Maktoumů, pocházející z oázy Liwa na jihu. Co je k tomu vedlo a proč přišli zrovna sem není jasné, jedno je však jisté - díky těmto podnikavým lidem byl přístav o pouhá čtyři desetiletí později již významným místem na mapě Perského zálivu.
Hlavními zdroji jeho bohatství byl lov a prodej perel, a samozřejmě také obchod. Zdejší souky (bazary) prý byly největšími v tehdejší Arábii a věhlas města stále rostl.
Současnost
A to už se pomalu dostáváme do současnosti. Přístav, známý pod jménem Dubaj, se stal součástí Spojených arabských emirátů. Rodinný klan Maktoumů je v jeho čele dodnes, ale ekonomika už nestojí na lovu perel. Ty nahradila nejdříve ropa, obchod zůstal a přibyla turistika. Jelikož zásoby ropy v Emirátech pomalu docházejí (lépe řečeno, už téměř došly), právě turistika se stává hlavním zdrojem příjmů a místní hospodářství je na ni stále více orientováno.
Dnešní Dubaj je moderní světové velkoměsto, které si ovšem zachovává svůj specifický orientální nádech. Mezi moderní architekturou se tyčí mešity typických tvarů. Vedle mrakodrapů ze skla a betonu stále plují tradiční dřevěné loďky (vybavené ovšem motorem), které slouží jako místní hromadná doprava a za mírný poplatek se jimi můžete nechat převézt na druhý břeh zátoky. Dostanete se tam také autem či pěšky tunelem, ale oklikou a přijdete o tu správnou atmosféru.
Tržiště mají nadále atmosféru klasických arabských souků a koupíte tu pestrou škálu zboží – od elektroniky přes nádobí a kýčovité suvenýry, až třeba po irácké bankovky s portrétem Sadáma Husajna. Občas tu člověk narazí i na opravdový starožitný skvost odněkud z pouště či zajímavou kuriozitu.
Je však poznat, že se jedná o město relativně mladé, neboť opravdu starých budov je zde poskrovnu. Mezi ty nejstarší patří pevnost Al Fahidi z roku 1787, ve které je dnes muzeum shromažďující archeologické nálezy, předměty a materiály o historii Dubaje. Jinak jsou stavby starší 60-70 let velkou vzácností a jsou prezentovány s (pro nás Středoevropany) až mírně přehnanou hrdostí. Příkladem může být třeba tzv. Heritage House z roku 1890.
Pravděpodobně nejznámější dominantou města je hotel Burj Al Arab, pyšnící se titulem "nejluxusnější hotel na světě". Jeho silueta ve tvaru plachty je vyobrazena i na místních "espézetkách". Stavba se však nachází poměrně daleko od dnešního centra města, které se rozkládá bezprostředně v okolí úzké zátoky Khor Dubai (Dubai Creek).
Mezi další známé výškové budovy patří World Trade Centre, Emirates Towers či Dubai Marina Towers. Ve většině mrakodrapů se dá vyjet výtahem až nahoru a obdivovat město z ptačí perspektivy.
K těmto dominantám v blízké budoucnosti přibudou další, neboť ve městě neustále vládne čilý stavební ruch a investoři se sem jen hrnou. A tak si již nyní (pokud na to máte) můžete koupit nemovitosti či objednat dovolenou na jednom z umělých ostrovů, nebo si zalyžovat na umělé kryté sjezdovce s (téměř) opravdovým sněhem.
Křižovatka národů
Charakteristickým znakem města je jeho kosmopolitnost. Žije a pracuje zde zejména velké množství Indů, kteří mají i své čtvrti včetně obchodů a hinduistických svatyň. Můžete tady ale potkat i hodně Američanů, Asiatů, Západo- i Východoevropanů a dalších lidí, přicházejících sem za prací či jako vyslanci svých firem.
Díky tomu není problém domluvit se anglicky a naprostá většina nápisů je dvojjazyčných (arabština a angličtina), či dokonce vícejazyčných (hindu, čínština). Multikulturnost se projevuje také v nabídce stravovacích služeb, kde mají indické a čínské restaurace významný podíl.
Vysoká životní úroveň Emirátů je dobře vidět na vozovém parku. Staré auto ve špatném stavu tu prakticky nespatříte, standardem mezi taxíky jsou prostorné limuzíny Toyota. A zřejmě nikde na světě jsem neviděl tolik sportovních vozů jako v Dubaji.
Po širokých bulvárech se prohánějí rudé Ferrari, občas střídané neméně rudými motocykly Ducati, časté jsou Porsche, Lamborghini apod. Není vzácností vidět i dlouhé americké koráby nebo anglické Bentleye a Rolls-Royce.
V dnešní době, která je, co se týče náboženství, poněkud paranoidní, je nutné zmínit i tuto otázku. SAE jsou nepochybně a jednoznačně muslimský stát a v každém turistickém centru si také můžete vzít brožurku o islámu.
V žádném případě se však nejedná o národ fundamentalistů či fanatiků. Naopak, jak již bylo naznačeno, k cizincům jsou zde velmi přátelští. Samozřejmě jde v první řadě o vzájemný obchod, ale přesto není nutno islám démonizovat a z cestování po Emirátech rozhodně není třeba mít obavy.
Dubaj je ke všemu – z hlediska kriminality – jedním z nejbezpečnějších měst na světě. Říká se dokonce, že když položíte na chodník peněženku, ráno ji najdete na stejném místě... Místní zkrátka nemají zapotřebí krást či přepadat a přistěhovalcům to nestojí za to, čekalo by je okamžité doživotní vyhoštění.
Věřme, že Dubaj i do budoucna zůstane pulsující obchodní křižovatkou, centrem důležitých setkání, nákupů i místem pro příjemnou dovolenou.