LABRADOR - PES
Předkem
labradorských retrívrů je pravděpodobně novofudlandský pes. Název retrívr však
vznikl mnohem dříve než existovalo plemeno retrívr. Byli to všichni lovečtí
psi, kteří aportovali ulovenou zvěř. Na New Foundlandu
žily dva typy psů, velcí a silní novofoundlandští psi
s dlouhou srstí a malí novofoundlandští psi, nazývaní též labradorští psi. Tito
menší psi měli krátkou srst a byli používáni rybáři k donášení ryb a postřelených mořských ptáků z vody. Jejich vynikající
schopnost aportování zaujala
anglické lovce. Proto začali oba typy těchto psů přicházet do Anglie od roku 1800. V roce 1885 dovoz psů náhle
ustal, neboť na New Foundlandu byl vydán zákon, který prakticky zakazoval chov
psů. V roce 1895 byl v Anglii vydán zákon o karanténě, a od té doby již nebyl možný žádný dovoz
chovných psů z New Foundlandu do Anglie. Výsledkem bylo, že angličtí chovatelé
byli nuceni začít se šlechtěním plemen a začly se tedy tvořit různé variety
retrívrů. Název labradorský retrívr je používán již od roku 1839. Již ve druhé
polovině 19. století lze hovořit o čistokrevném chovu, chovatelé si vedli
přesné záznamy o svých chovech a zachovávali přísně čisté chovné linie. Ačkoliv
se ve vrzích objevovali i žlutá a hnědá štěňata, byli stále upřednostňováni
černí psi. Toto se změnilo až po první světové válce, kdy byli vystavováni i
žlutí psi, a později i hnědí.
Vzhled
Labradoři mají většinou mohutnou stavbu těla, silné konstituce a širokou lebku. Jejich hrudník je silný a hluboký. Každý labrador je stejně jako člověk individualita i v rámci stejné rasy. Hlavní rozdíl je ve stavbě těla feny a psa. Feny bývají menší i méně mohutné, někdy dokonce štíhlé.
Povaha a schopnosti
Labradorský
retrívr má velmi milou a
přátelskou povahu, je bystrý a oddaný
svému pánovi. Velice dobře se cvičí, rádi pracují a plní povely s velkou
radostí. Jejich další předností je výborný čich a skvělé plavecké schopnosti.
Jsou to vyloženě vodní psi, velcí milovníci všech kaluží, rybníků a potůčků. Mají dokonce
blány mezi prsty.
Jsou to také vynikající aportéři a tak není divu, že byla tato rasa původně
vyšlechtěna k přinášení zastřelených kachen či zajíců při lovu.
V současnosti se využívá spíše jako pes společenský, kanisterapeutický či
slepecký. Je to právě díky snadnosti jejich výcviku. Slepcům slouží
jako velmi dobří asistenti (pomáhají přecházet ulici, dokáží cokoliv podat,
atd.). Postiženým lidem jsou schopni pomáhat sundat jednotlivé kusy oblečení, otvírat dveře a jiné
věci, které by tito lidé sami nedokázali. Nikdo ze zdravých lidí si nedokáže
uvědomit, jak velkým přínosem pro postižené vycvičení psy jsou. Labradoři jsou
vhodní i k dětem, protože ve většině případů postrádají agresivitu a jsou velmi
milí. Naopak se labradoři příliš nehodí na ostrahu a hlídání objektů. Potřebují
lidskou pozornost a laskavou péči, nejsou rádi sami.
Srst
Srst labradorů je krátká, hustá a přilehlá. Podsada je jemná a hustá, narozdíl od tvrdé a voděvzdorné vrchní vrstvě. Díky této, pro ně charakteristické, srsti je labrador dokonale přizpůsoben k plavání a na zimu. Vrchní vrstva má totiž na sobě jakoby mastný film, který téméř nepropouští vodu. Není neobvyklé vidět labradora plavajícího v ledové vodě v půli ledna, nedoporučuje se to však kvůli prostydnutí. Péče o srst není náročná, stačí jen jednou týdně vzít kartáč a vyčesat odumřelou srst. V období línání je to nutné provádět častěji. Občas můžeme psa vykoupat speciálním psím šampónem.
Péče o labradora
Labrador je velice přizpůsobivý pes, ale stejně jako většina ostatních potřebuje hodně pohybu. Je možné ho chovat v bytě, zvykne si rychle a bez problémů, musíme s ním však chodit často ven. Miluje volnost, nejraději má běhání po lese. Pes není hračka a nemůžeme si ho pořídit ,aniž bychom si důkladně promysleli, zda budeme zvládat všechny povinnosti s tím spojené. Nesmíme také zapomenout, že se labrador dožívá 12-14 let, je to proto starost na dlouhou dobu. Labrador je neuvěřitelně veselý a chápavý pes. Rychle se učí a rád plní úkoly, které mu dáváte. Potřebuje vaši lásku a pozornost. Rád si hraje a aportuje téměř vše, co mu hodíte.
Nejčastější nemoci
Jelikož má labradorský retrívr mohutnou stavbu
těla, trpí často nemocemi kloubů ( např.: dysplazie
kyčelního kloubu ). Proto by neměl příliš často klouby namáhat,
např.: scházením a vycházením schodů. Labradoři snědí na co přijdou, proto mají
silný sklon k nadváze. To je hlavní
problém městských labradorů, 
nemají
dostatek pohybu, jsou rozmazlováni a překrmováni.
Kanisterapie
Kanisterapie je účinná pomocná terapie, kdy jsou psi využíváni ke zlepšení zdravotního stavu klienta. Pes dokáže pozitivně ovlivnit psychickou a trochu i fyzickou stránku nemocného člověka. Je mnoho oblastí jak působení psa na člověka využít u mentálního, tělesného, smyslového (nevidomí, neslyšící), autistů, epileptiků, logopedii, psychologii a psychiatrii. Pes může zpříjemnit pobyt i seniorům v domovech důchodců, když je tam občas navštíví. Působením psa dochází ke zvýšení kvality života, projevům radosti, zlepšení psychiky a komunikace. Než však může pes vykonávat funkci kanisterapeuta, musí projít zvláštním výcvikem, složit zkoušku a hlavně být ve výborné kondici a zdráv. Důležitá jsou také očkování proti psím nemocem a pazaritům.
Vhodné sporty
Díky výborným schopnostem aportovat a učit se novým věcem, jsou pro labradory vhodné agility nebo aportování.
Prameny