Německo
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 82 459 178 (2005). Velkou část tvoří
cizinci (resp. přistěhovalci), podle údajů Statistického úřadu z května 2006
tvoří největší skupinu migranti z Turecka (1 737 000), dále
následují migranti z Itálie (535 000), Polska (362 000), Srbska a
Černé Hory (317 000), Řecka (304 000), Chorvatska (228 000),
Ruska (188 000) atd.; celkově žije v Německu 15,3 milionu přistěhovalců z
jiných zemí, přičemž 7,3 milionu tvoří cizinci, 8 milionů pak již dostalo
německé občanství. Procentuálně tvoří migranti značnou část obyvatel - 18,6
procent.
Něco o Německu
- Spolková
republika Německo (SRN, do r. 1990 též nazývána „Spolková republika Německa,
SRN“, „Německá spolková republika, NSR“, západní Německo) je federace 16
spolkových zemí ležící ve střední Evropě.
- Německo
hraničí s Nizozemskem (
- Ze
severovýchodu má Německo přístup k Baltskému moři, ze severozápadu k Severnímu
moři. Celková délka pobřeží je
Německo je
členskou zemí Evropské unie a Severoatlantické aliance (NATO).
Dějiny
Německa
Po 2. světové válce bylo Německo
rozděleno do čtyř okupačních zón, sovětské, americké, britské a francouzské.
Hlavní město Berlín bylo rozděleno do čtyř sektorů. Každá z okupačních mocností
uskutečňovala ve své okupační zóně (a sektoru) vlastní představy, jak naložit s
poraženým Německem. Území na východ od Odry a Nisy předal Sovětský svaz pod
správu Polsku, což USA, Spojené království a Francie uznaly až dodatečně. Pro
tento okamžik v dějinách Německa se vžil termín “nultá hodina”. Spor mezi
Spojenými státy, Velkou Británií a Francií na jedné straně a Sovětským svazem
na straně druhé o provedení měnové reformy ze staré říšské marky na marku
novou, jež nakonec proběhla odděleně v západních okupačních zónách a zóně
sovětské, urychlil vznik dvou německých států – Spolkové republiky Německo a
Německé demokratické republiky. Dne 23. května 1949 vyhlásil v západních
okupačních zónách předseda Parlamentní rady Konrad Adenauer Základní zákon (Grundgesetz),
který vstoupil v platnost jako ústava Spolkové republiky Německo. Aby zůstala
otázka sjednocení Německa nadále otevřená, nepoužilo se termínu “ústava”. To
mělo podtrhnout provizorní charakter tohoto státoprávního útvaru.
Německá demokratická
republika vznikla na území sovětské okupační zóny 7. října
Spolková republika Německo směřovala svou
zahraniční politikou k integraci do západního spojeneckého a hospodářského
systému. V roce 1955 získala Spolková republika Německo postavení suverénního
státu a stala se členem Severoatlantické aliance (NATO) a Západoevropské unie.
Některé podmínky vítězných mocností, které omezovaly německou suverenitu a
vyplývaly z Pařížské smlouvy (23. října 1954), byly zrušeny až 3. října 1990.
Hospodářský rozvoj a vývoj sociálně-tržního hospodářství
probíhaly v průběhu padesátých let velice úspěšně. V roce 1961 byla postavena
Berlínská zeď, která se stala symbolem rozdělení Německa.
Teprve nová “východní politika” (Ostpolitik), o kterou se zasloužil spolkový ministr
zahraničí a pozdější kancléř Willy Brandt (SPD), vedla koncem šedesátých let a na počátku
sedmdesátých k postupnému uvolňování napětí mezi Spolkovou republikou Německo a
Německou demokratickou republikou. V následujícím období se normalizovaly
vztahy se zeměmi východního bloku, s Československem 11. května 1973 Pražskou
smlouvou. Oba německé státy byly v roce 1973 přijaty do OSN a v roce 1974 spolu
navázaly diplomatické styky. Po nástupu Michaila Gorbačova a jeho politiky “glasnosti” byl odstartován
proces rozpadu východního bloku – a německo-německého sjednocení.
Smlouvou z 1. července 1990 o vytvoření měnové,
hospodářské a sociální unie mezi oběma německými státy byla splněna důležitá
vnitřní podmínka pro znovusjednocení Německa. Dne 3.
října 1990 přistoupila Německá demokratická republika k Spolkové republice
Německo (podle odstavce 23 Základního zákona). Zahraničněpolitické podmínky znovusjednocení byly vyřešeny 12. září 1990 v Moskvě na
konferenci “dva plus čtyři”, na které se sešli ministři zahraničí Spojených
států, Sovětského svazu, Velké Británie, Francie a obou Německých států. Na
konferenci se Německo zavázalo respektovat německo-polskou hranici na Odře a Nise
a od vítězných mocností obdrželo neomezenou státní suverenitu, s výjimkou
vlastnictví a vývoje zbraní hromadného ničení.
Hospodářská obnova pěti nových spolkových
zemí na východě Německa, které vznikly na území bývalé NDR, probíhá díky
mohutné finanční pomoci západních spolkových zemí a EU.
Zahraničněpolitickou
prioritou sjednoceného Německa zůstává pokračování procesu evropské integrace,
spolupráce s mezinárodními organizacemi (včetně nasazení Bundeswehru při
mírových misích) a snaha o stálé členství v Radě bezpečnosti OSN.
Mimo vnitropolitických problémů vyvolaných znovusjednocením se Německo potýká se stále se zvyšující
nezaměstnaností, problematickým začleňováním přistěhovalců do společnosti a
pravicovým extremismem. Německo je zakládajícím členem Evropské unie.
Přírodní
podmínky
* Nejníže položené místo: Neuendorf bei Wilster
−3,54 m n. m.
* Nejvýše položené místo: Zugspitze
Německo se člení na tři
hlavní přírodní oblasti:
* Severoněmecká nížina – její povrch je ovlivněn dřivějším
zaledněním, proto jsou tu četné morény vytvářející suché písčité kopce porostlé
vřesovišti (např. Lüneburské vřesoviště jižně od
Hamburku), které se střídají s močálovitými rašeliništi v prohlubních.
Severovýchodní část zabírá Meklenburská jezerní plošina s více než 600 jezery,
z nichž největší je Müritz.
* Středoněmecká vysočina – je tvořena řadou dílčích pohoří jejichž průměrné
výšky jsou 500–1000 m n. m., nejvyšší z nich je Schwarzwald
(Feldberg
* Alpy – v úzkém pruhu na jihu zasahují do Německa Severní vápencové Alpy. Na
hranicích s Rakouskem se nachází německá nejvyšší hora Zugspitze.