|
Nejmenší planeta Merkur obíhá nejblíže u Slunce. Je pojmenovaná podle
římského boha obchodu. Patří
mezi planety zemského typu, což znamená, že jde
o těleso s pevným povrchem složeným z hornin, převážně
z různých křemičitanů. Vzhledem k velké blízkosti Slunce je Merkur obtížně pozorovatelný. Spatřit ho můžeme pouze ve výjimečných situacích, tzv. největších elongacích, kdy se planeta na obloze úhlově nejvíce vzdálí od Slunce (maximálně 28°). Tato situace nastává zpravidla čtyřikrát do roka. V té době můžeme po dobu několika dnů planetu najít jako malou nenápadnou hvězdičku, buď ráno krátce před východem Slunce, nebo naopak při večerním soumraku. Merkur je planetou největších teplotních rozdílů. Blízkost ke Slunci způsobuje, že se osvětlený povrch Merkuru rozpaluje na teploty, při nichž tají i některé kovy, zatímco na neosvětlené části klesá stupnice teploměru na méně než 150 stupňů pod bod mrazu. Povrch planety se velmi podobá povrchu našeho Měsíce. Je poset tisíci krátery, které jsou pozůstatky dávných srážek s jinými kosmickými objekty, nalezneme zde i stovky kilometrů dlouhé a až 3km vysoké útesy a srázy. Naprostou většinu informací o povrchu planety nám poskytla sonda Mariner 10, která prolétla třikrát kolem planety v letech 1974-5. Na základě jejích snímků se dosud podařilo zmapovat asi 57% povrchu planety. Na rozdíl od ostatních planet Merkur prakticky žádnou atmosféru. Byly objeveny pouze nepatrné stopy po plynném obalu. Vysoká hustota planety naznačuje, že v jejím středu se bude nacházet rozměrné železné jádro. Přestože je Merkur planetou relativně blízkou, je dosud málo prozkoumán. Odpovědi na řadu otazníků kolem této pozoruhodné planety přinesou nepochybně další generace kosmických sond, jejichž start se již připravuje. Jména kráterů jsou většinou volena podle umělců - spisovatelů, hudebníků, výtvarníků. Údolí nesou názvy známých radioteleskopů.
|