ze sondy Voyager 2 
ze sondy Voyager 2 
ze sondy Voyager 2 |
Neptun je poslední z velkých planet sluneční soustavy. Je pojmenován podle římského boha moře. Byl objeven až roku 1846, když jeho poloha byla předem vypočítána na základě poruch ve dráze Urana. Neptun oběhne kolem Slunce jednou za necelých 165 roků, takže od doby svého oběhu ještě nestačil dokončit ani jeden celý oběh. Na obloze se tedy pohybuje velmi pomalu a doba vhodná pro pozorování se dlouhodobě prakticky nemění. Planeta je pozorovatelná v současnosti nejlépe v druhé polovině léta, k pozorování je třeba již větší dalekohled a mapka hvězdného okolí, která poslouží k jeho vyhledání. V dalekohledu je pak vidět nepatrný kotouček, při malém zvětšení snadno zaměnitelný s hvězdou. Neptun je jen o málo menší než Uran a je mu i svou stavbou velmi podobný. Z velkých planet je nejhustší, dosahuje více než 1.5 násobku hustoty vody. I o Neptunu máme prakticky veškeré bližší informace od sondy Voyager 2. Přestože dostává Neptun 1000x méně sluneční energie než naše Země, lze ve viditelné části Neptunovy atmosféry pozorovat množství prudkých proměn. Vanou zde nejprudší větry z ostatních velkých planet a v atmosféře se nachází velká tmavá skvrna převyšující svými rozměry velikost Země. Pohybuje se rychlostí až 1200 km/hodinu a je pravděpodobně stejného původu, jako Rudá skvrna na Jupiteru. Ve vysokých vrstvách Neptunovy atmosféry se vyskytují dlouhá bílá oblaka. Podobně jako ostatní velké planety má i Neptun kolem sebe soustavu prstenců, které jsou ze Země prakticky neviditelné. Sonda Voyager 2 rozšířila též rodinu Neptunových měsíců z původních dvou na osm. Z nich je největší Triton, nalezený již krátce po objevu Neptuna. Jeho zvláštností je, že jako jediný z velkých měsíců ve sluneční soustavě obíhá retrográdně. Teplota na Tritonu je nejnižší ze všech dosud zkoumaných těles sluneční soustavy (-235°C). Povrch měsíce je z ledu, jímž pronikají gejzíry dusíku s prachovými částicemi. Ostatní měsíce jsou již poměrně malá tělesa.
| ||||||||||||||||||||||||||
