|
Venuše je v pořadí druhou planetou od Slunce. Nazývá se též Večernice nebo Jitřenka, protože bývá prvním viditelným tělesem po západu Slunce nebo posledním před jeho východem. Je totiž po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem na obloze. V době největšího jasu je možné ji spatřit pouhým okem i během dne. Již v triedru či malém dalekohledu můžeme spatřit, že Venuše, stejně jako Měsíc, jeví fáze. To znamená, že někdy vidíme Venuši jako kotouček, to když je za Sluncem a k nám obrací svoji osvětlenou polokouli. Pokud vidíme pouze polovinu kotoučku, znamená to, že Venuše je napravo či nalevo od Slunce a k nám obrací polovinu osvětlené a polovinu neosvětlené strany. Rozměrem a hmotností se nejvíce ze všech planet podobá Zemi. Je ale celá zahalena do husté vrstvy oblačnosti (98% CO2, vyskytují se zde i oblaka kyseliny sírové), která zabraňuje přímému pozorování povrchu. Tato atmosféra může za skleníkový efekt, který má na svědomí vysokou povrchovou teplotu (kolem 480°C). Jak vypadá povrch, jsme mohli zjistit až z fotografií, které pořídily sondy Veněra 9 a 10 (1975) a Veněra 13 a 14 (1982). Vydržely zde pracovat něco přes hodinu, potom je obrovský tlak (90 krát větší než na Zemi) a teplota (kolem 480°C) zničily. Snímky ukázaly v okolí místa přistání nehostinnou kamenitou poušť. Jak by vypadala Venuše bez atmosféry, nám ukázala až sonda Magellan. Ta Venuši radarově zmapovala a následné počítačové zpracování dokonale vykreslilo reliéf celého povrchu. Jsou zde vysoká pohoří, kužely sopek, náhorní plošiny i impaktní krátery. Útvary na Venuši dostávají podle mezinárodní úmluvy ženská jména. Najdeme zde jména bohyň různých starověkých náboženství a kultur, ale i jména v minulosti skutečně žijících žen. Jeden z kráterů nese jméno Božena Němcová.
| ||||||||||||||||||||||
