„Tak, a
máme to za sebou!“
Když tuto větu slyším kolem sebe, tak stojíme s rodiči
našich žáků na nádraží v Dobřichovicích a to, co máme za sebou, je
společný týden plný aktivit a různých zážitků, pochopitelně ne vždy pozitivních.
Ale takový je život, jak všichni víme. A ty zážitky většinou hezké jsou a časem
na ně všichni zúčastnění vzpomínají s úsměvem.
Letos jsem tuto větu slyšela už patnáctý rok, ale více než
patnáctkrát. Jedná se o výměnné pobyty našich žáků, kteří návštěvu partnerské
školy oplácejí svou pohostinností zde. Nutno ale říci, že partnerů za těchto
patnáct let, co se tomu plně naše škola věnuje, bylo více. Jedná se o dvě školy
z Holandska, dvě školy z Itálie a dokonce řada našich bývalých žáků
měla možnost s námi vycestovat, či pohostit partnery ze střední školy ve
Wisconsinu. Nicméně mezi styčné pilíře partnerství patří Anne-Frank Schule
z německého města Eschwege. Toto přátelství skutečně vydrželo celých 15
let a je to hlavně díky naprosté spolehlivosti a důvěry mezi dvěma partnery –
učiteli, kteří spolu po celou tuto dobu spolupracují a vymýšlejí různorodé
aktivity, tak aby ani jeden rok nebyl program stejný. Na německé straně se
jedná o pana Klause WEDEMEYERA, na naší straně jsem to já, ale musím též
poděkovat stávajícím kolegyním paní Janě Klimtové a paní Pavlíně Seidlerové,
které mně velmi pomáhají v této činnosti, kdy už mi zdraví nedovolí
cestovat s dětmi. Velký dík patří též panu řediteli Bohuslavu
Stejskalovi, bez jehož porozumění a podpory by se mi taková řada mezinárodních
aktivit nepovedla zorganizovat.
Náš letošní program se odvíjel v duchu evropského tématu
„společný císař a společná architektura 14. století“. Krom budov z tohoto
období, kterých je v Praze bezpočet, byla na programu návštěva
Koněpruských jeskyní, města Berouna, pražské ZOO, kde děti měly upřímnou radost
z plavby po Vltavě, odkud mohly sledovat krásné starobylé budovy po obou
stranách řeky.
Letos jsme nechali děti vyjádřit se k oběma pobytům, jak
v Německu, tak i zde. Nemohu tady dost dobře citovat všechny odpovědi na
následující tři otázky:
1. Byla to tvá první zkušenost se
samostatným pobytem v zahraničí?
2. Bylo jednodušší být hostem nebo
hostitelem?
3. Jak celkově hodnotíš oba pobyty, co
se ti líbilo, co ne? Jaká máš doporučení pro příště?
Tak tedy celkově zhodnoceno na dotaz:
1. z 11 dětí odpovědělo 10 ANO, 1
NE
2. 7 dětí si myslí, že jednodušší je
být hostem, protože odpadá starost o druhého
3 dětí si myslí, že lepší je být
hostitelem, protože má za sebou domácí zázemí
1 žák si myslí, že je to nastejno,
neboť to posuzuje z obou předchozích důvodů
3. Na tuto otázku děti odpovídaly dost
obsáhle, v podstatě hodnotily oba pobyty kladně, připomínky byly především
na straně německých partnerů, že měli připraven chudší program doma, na naší
straně by naše děti daly přednost delším společným programům a více konzultovat
program s žáky, žáci též velmi kladně hodnotili návštěvu Černého divadla
v Praze.
Podrobné zhodnocení ankety si máte možnost pročíst na
internetových stránkách školy.
Závěrem nutno říci, že i když „to máme za sebou“, tak jako
vždy, už se těším na další setkání , další žáky naší školy, kteří budou mít
zájem o tento netradiční přístup k výuce, neboť těmito aktivitami děti
získávají takové zkušenosti, které jim nelze poskytnout v lavicích školy.
Těším se na skupinu, jaká bude? Každá výměna je jiná nejen díky pestrosti
aktivit, ale též díky různorodosti skupiny. A tak i mě to přináší po těchto
patnácti letech uspokojení a radost a děkuji všem zúčastněným, kteří to snad
cítili podobně.
Za všechny učitele, kteří se
výměn účastnili
Hana Kráslová
Koordinátor mezinárodních vztahů
ZŠ Dobřichovice
