Mezinárodní den žen (MDŽ) je původem socialistický (ne komunistický) svátek oslavy žen a boje za jejich rovnoprávnost.
Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany Ameriky; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku.
Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data.
19. března 1911 proběhly v Německu, Rakousku a Dánsku oficiální oslavy prvního Mezinárodního dne žen, za ženská práva a svobodu.
Datum 8. března bylo nakonec vybráno na památku ženských nepokojů zaměřených proti válce a bídě v Petrohradu v roce 1917. Ty potom přerostly v únorovou revoluci a vedly k abdikaci cara.
(Vysvětlení o (padesátileté) připomínce rozehnané stávky amerických textilaček v roce 1857 je falešné a objevilo se až v roce 1955.)
Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou socialistickou obdobu Svátku matek.
V roce 1975 byl Mezinárodní den žen oficiálně uznán Organizací spojených národů a v důsledku toho jej přijaly mnohé národní vlády.
U nás se přestal slavit v roce 1990, i když v mnoha zemích stále patří ženám. V roce 2004 bylo v parlamentu rozhodnuto, že se do našich kalendářů opět vrátí jako významný den České republiky.
MDŽ je dnes pro většinu lidí především připomínkou minulého režimu. Je velmi moderní hanit a nadávat na tehdejší mohutné podnikové oslavy. Pro ženy byly organizovány nejrůznější estrády, jako dárek dostaly zástěry, mýdla, voňavky, karafiáty, chlebíčky, zákusky a minerálku a muži se skoro vždy opili. Ale pozor, všechno nebylo úplně k pláči. Člověk se také mohl zasmát, když viděl stát ve frontě na karafiáty, frézie i ty největší hospodské rváče a výpitky. (Aby té své "staré" alespoň jednou za rok udělali radost.)