| 10. březen - Vlajka pro Tibet |  |
Co se v Tibetu stalo
Po vpádu čínské armády na území Tibetu v roce 1950 a postupném obsazení celého území začali Číňané budovat strategické silnice vedoucí do Tibetu a posilovat tam své vojenské a policejní jednotky. S rostoucí vojenskou převahou se začal stupňovat nátlak na tibetskou vládu i na obyčejné Tibeťany. Agresivní protitibetská komunistická politika Číňanů po vpádu do Tibetu v roce 1950 nakonec vedla k lidovému povstání, které vypuklo ve Lhase 10. března 1959.
Povstání bylo krvavě potlaceno a dalajláma byl donucen opustit Tibet a uchýlit se do indického exilu. Bilance "úspěchů" čínské invaze, nejrůznějších kampaní, pracovních a ideologických programů a kulturní revoluce je dostatečně známá:
80 000 mrtvých během vojenského vpádu a v důsledku zásahu proti povstání v roce 1959. Přes milion Tibeťanů zemřelo ve věznicích, pracovních táborech nebo v důsledku hladomoru.
Neustávající exodus Tibeťanů do exilu dosahuje již 150-180 tisíc uprchlíků. Z více než 6000 klášterů, chrámů a svatyní, v nichž žilo témeř 600 tisíc mnichů a mnišek, zůstalo několik desítek. Mniši a mnišky byli z klášterů vyhnáni, cenná umělecká díla zabavena a rozprodána.
Komunistická totalitní diktatura krutě omezila základní práva Tibeťanů na svobodu vyjadřování, užívání mateřského jazyka, pohybu, náboženství. Státní populační politika nutí tibetské ženy k násilným potratům a sterilizacím. Svévolné zatýkání, represe, zastrašování, mučení a věznění se staly součástí každodenního života Tibeťanů v jejich vlastní zemi.
První stádium okupace mělo převážně vojenský, strategický a represivní charakter. Tibet byl přeměněn v gigantickou vojenskou základnu a čínskou přítomnost v zemi ztělesňovali zejména vojáci a administrativní kádry státní správy. Pohyb obyvatelstva byl přísně střežen a regulován a do Tibetu se nedostal nikdo bez úředního povolení.
Co se v Tibetu děje dnes
Od 80. let v Tibetu dochází k určitým náznakům uvolnění politických poměrů, ale zároveň se prohlubuje ničení země. Vojenskou okupaci země nahradila okupace ekonomická. Největší hrozbu pro Tibeťany a jejich jedinečnou kulturu představuje státem organizovaný a podporovaný masový příliv čínského obyvatelstva do Tibetu (vedle 6 milionů Tibeťanů žije v současnosti v Tibetu 7,5 mil. Číňanů), který pravděpodobně ještě vzroste díky zprovoznění železnice vedoucí z čínského Golmudu do Lhasy. Železnice byla postavena v rámci „Programu rozvoje západní Číny“, jehož cílem je kromě urychlení migrace čínských přistěhovalců zejména upevnění politické kontroly Tibetu (včetně možnosti okamžitého přesunu armády ČLR v případě nepokojů apod.) a zajištění vývozu nerostných surovin z Tibetu do Číny. Další z priorit je podpora organizované turistiky v Tibetu.
V Tibetu jsou nadále porušována základní lidská práva včetně systematického potlačování svobody slova, potlačování politického a náboženského vyznání, potlačování národní a kulturní identity, zadržování a uvěznění bez řádných soudních procesů, mučení politických vězňů, Čínou regulované programy kontroly porodnosti Tibeťanů, cenzura sdělovacích prostředků a internetu, rozsáhlé politicko-převýchovné kampaně, vývoz nerostných surovin z Tibetu do Číny. Stále častěji také dochází ke střelbě na tibetské uprchlíky.
Nejasná zůstává situace kolem jedenáctého panchen-lamy Gendün Chökji Nimy, který je čínskou vládou i přes protesty světové veřejnosti stále zadržován na neznámém místě.
Základní údaje o Tibetu
Oficiální název:
Tibet, tibetsky Böjul (dnes Tibetská autonomní oblast ČLR a částí dalších tří čínských provincií)
Státní zřízení:
do roku 1951 samostatný stát, dnes pod okupací Číny
Hlavní město: Lhasa
Rozloha: 2,5 mil km2
Počet obyvatel: přibližně 5 - 6 miliónů (podle nezávislých odhadů)
Úřední jazyk: tibetština, čínština
Historické členění:
• Ü-Cang - Centrální a střední Tibet včetně západního Tibetu Ngari
• Amdo - Severovýchodní Tibet, dnes přičleněn k čínským provinciím Cching-chaj a Kan-su
• Kham - Východní Tibet, dnes přičleněn k čínským provinciím S'cchuan a Jün-nan
O Tibetu více zde.
zpět www.zsdobrichovice.cz